Nestárnoucí krajka a šaty z ní vyrobené

 

Krajka, ornamentální prolamovaná tkanina tvořená smyčkami, prokládáním a pletením, nebo kroucením nití. Dělící čára mezi krajkou a výšivkou je velmi tenká a v některých případech není snadné říci, o kterou z možností jde. Například ozdobné pletení výrazně prolamované tkaniny není obvykle vnímáno jako krajka, i když k nim má minimálně vzhledem velice blízko. Stejně tak textilie vyrobené na tkalcovském stavu nejsou považovány za krajky.

Před rokem 1800 byla obvykle krajka a krajkové šaty výsadou jen nejbohatších vrstev, ale postupně se začala objevovat i mezi běžným lidem a dnes už je dostupná prakticky každému. Naprostá většina krajek je vyrobena jednou ze dvou základních technik, kterými jsou šitá krajka a paličkovaná krajka. První možnost zahrnuje velmi složité techniky a zřídkakdy se využívá v lidovém umění s výjimkou jejího zrodu. Krajkové šaty z takového materiálu by byly totiž i dnes velmi drahé právě z důvodu složitosti ruční výroby. Paličkovaná krajka je rozšířenější a jedná se i o amatérskou zábavu, ale komplikovanější tkaničky vyžadují nejvyšší stupeň dovedností. Dále existuje celá řada menších technik krajkářství, které jsou ale povětšinou odvozené od některé z prvních dvou.

Ačkoliv zdobené prolamované látky a šaty z těchto látek byly nalezeny v egyptských pohřebištích, nebylo prokázáno, že by se plně vyvinutá krajka objevila před renesancí. Některé z jednoduchých technik vznikly na blízkém východě, ale umění krajky je především Evropským úspěchem. Některé pozdní Italské a Vlámské obrazy z 15. Století ukazují propracované výšivky na švech textilu a polštářích, které lze považovat za počátky krajky. První paličkované krajky nejsou dobře zdokumentovány, ale pravděpodobně vznikly někdy na počátku 16. Století. Krajka se posléze rychle rozšířila- mezi hlavní centra její výroby patřily Itálie a Francie, ale krajka byla také ve Španělsku, Německu a v Anglii.